Zdá se, že nám v Evropské Unii trochu přituhuje. Od 26.června 2012 již nemohou děti vycestovat z České Republiky bez vlastního identifikačního dokladu. To platí i pro kojence a batolata. Autoři opatření byli důslední. Striktně se totiž vyžaduje, aby fotografie na dokladu byla ztotožnitelná s cestující osobou. To je samozřejmé a pochopitelné, pokud jde o lidi dospělé, nebo skoro dospělé. U kojenců a batolat se ovšem podoba mění velmi rychle. To vede k nutnosti zařizovat si tyto doklady co nejpozději před odjezdem, nejlépe až, jak se říká, na poslední chvíli. Tedy přesně tím způsobem, před nímž úředníci právem varují. Těsně před sezónou dovolených totiž bývá na příslušných úřadech největší nával a úředníci nestíhají. Taková návštěva úřadu, plného netrpělivých zájemců o vycestování, je nepříjemným zážitkem i pro otrlého dospělce. Chudáci děti, které sotva mohou chápat, proč je rodiče tak dlouhou dobu nutí ke klidu a tichosti v prostředí tak nehostinném a chudáci rodiče, jejichž dítě tuto přihlouplou hru již odmítá dále hrát. Z tohoto pohledu se toto opatření může jevit jako překážka ve volném pohybu osob po EU, navíc selektivně zaměřená proti rodinám s dětmi.

Údajným cílem této změny je prý ochrana dětí před únosy a v této souvislosti bývalo nejčastěji argumentováno případy rozpadlých rodin, kdy dítě unesl jeden z jeho rodičů. Toto opatření tedy má pomoci vynucovat onu umělou, úředně vykonstruovanou spravedlnost, která v takových případech nahrazuje spravedlnost přirozenou, o kterou mají lidé zakládající rodinu usilovat. Přirozená spravedlnost jakéhokoliv druhu je však dnešním lidem překážkou v jejich rozletu, neboť dnes se klade důraz především na osobnostní práva jednotlivce a často se přitom zapomíná, že svoboda jednoho nesmí omezovat svobodu druhého. I to patří do přirozené spravedlnosti a i to je dnešním lidem často trnem v oku.

Nikdo dnes nezpochybňuje právo člověka najít si partnera, počít s ním dítě a po čase se dle aktuální libosti rozejít, ale nikdo se už nestará o právo takto počatého dítěte na stabilní rodinu, na milující matku a starostlivého otce, kteří spolu žijí ve vzájemné lásce a úctě a společně poskytují dítěti a jeho sourozencům nejen živobytí, ale především pocit jistoty a bezpečí. Zákony dnes dokonce matkám zaručují právo nechat úkladně zavraždit svého nenarozeného potomka, obvykle jen proto, aby ženám (ale i mužům) nebyl upírán nárok na nezodpovědný sex a pohodlný život.

V tomto kontextu pak snaha úřadů vynucovat pobyt dítěte s "úředně schváleným" rodičem i za cenu, která významně omezuje všechny rodiče malých dětí i s jejich ratolestmi, jasně ukazuje, že o spravedlnost úředníkům asi moc nejde. V nespravedlnosti úřadů se promítá nespravedlnost politiků a v té zase nespravedlnost celé společnosti. Jak snadno se necháme ovlivnit líbivými předvolebními sliby a nabídkami snadných řešení, ale o reálnosti takových nabídek, tím méně o jejich spravedlnosti se už přemýšlet nesnažíme.

Zavedení povinných dětských pasů nikomu nic dobrého nepřinese a nezbývá, než jej odsoudit jako neopodstatněnou úřednickou zvůli. Takových odsouzeníhodností bychom našli spoustu, stačí se dívat kolem sebe. Přestaňme tedy očekávat spravedlnost od úřadů a zákonodárných sborů, ale pusťme se do jejího budování sami u sebe. S Boží pomocí to půjde. Čím více totiž bude ve společnosti spravedlivých, zodpovědných a moudrých lidí, tím větší je šance, že i dosud nespravedlivé a nelidské úřady se pomalu začnou měnit k lepšímu. A i kdyby ne, tak svou snahou o vlastní spravedlnost pomůžeme alespoň lidem ve svém okolí a na věčnosti nám to pak Pán Bůh jistě připočte k dobru.